Všem bratřím a sestrám
Koinonie Jan Křtitel

Kristus vstal z mrtvých!

Milá sestro, milý bratře,

budeme-li se držet toho, co se dozvídáme z médií, zdá se, že se po dvou letech objevují pozitivní signály, které v nás vzbuzují naději na blížící se konec pandemie. Velikonoční doba, aniž bychom museli být proroky, by nás měla obdarovat milostí vrátit se ke společenskému životu, a tudíž i k účasti na našich obvyklých komunitních setkáních.

Proto, abychom uvědoměle prožili tajemství Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání, je příhodné vstoupit do postní doby ve správném duchu a se správnou motivací. Aby tomu tak bylo, můžeme se nechat osvítit úryvkem z 1Kr 11,6: „Tak se Šalomoun dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David.“ To je kontroverzní věta. Šalomoun je totiž souzen negativně za to, jak žil a co dělal, kdežto David je postaven jako vzor, protože „se Hospodinu cele oddal“. My přece víme, že David prožil život v bojích, zatímco Šalomounovo kralování se vyznačuje mírem a prosperitou, což značí vrchol v dějinách židovského lidu, a to natolik, že je povýšené na obraz mesiánského království, které přijde. David je vrah, a to ani ne kvůli mnoha mrtvým ve válkách, ale proto, že poté, co zhřešil s Batšebou, zosnoval zabití jejího muže Urijáše rukou Amónovců. Šalomoun se nechal zkazit cizinkami, které ho přivedly na scestí. Na první pohled to vypadá, že se jeho jednání vyznačuje hříšnou slabostí vášnivé povahy, avšak mnohem závažnější je důsledek těchto hříchů: modlářství. Ano, ve snu, který se Šalomounovi zdál v Gibeonu, v němž se mu Hospodin ukázal přímo a v němž ho vyzval „žádej, co ti mám dát!“ (1Kr 3,5), mu Šalomoun odpověděl opravdu tím nejlepším způsobem; kromě něj ovšem nemáme žádný jiný textový údaj, jenž by vypovídal o tom, že Šalomoun hledal Pána, a už vůbec žádný o tom, že by se kál.

To, v čem se tito dva králové liší, není tudíž množství nebo dokonce námi vnímaná závažnost jejich hříchů, ale vůle hledat Pána a touha být v Jeho přítomnosti navzdory všemu. Jinými slovy: ano, v Hospodinových očích je důležité žít ctnostným životem, ale jelikož „hřešíme, protože jsme hříšníci,“ je opravdu ctnostný takový postoj, jenž nás přivádí zpět ke společenství s Ním: vyznání svého hříchu ve světle Ducha svatého a s tím související lítost! V tom je vidět u Davida rozdíl: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti“ (Ž 51,3).

Drazí, vstupme i my do této požehnané doby naplno, s touhou obnovit náš vztah s Pánem a mezi sebou navzájem, a buďme si přitom vědomi, že nejsme o nic lepší než naši otcové. Prosme Ducha svatého, aby nás v těchto dnech vedl a žehnal nám, aby v našich srdcích vynesl na světlo to, co narušuje společenství anebo nás vzdaluje od Pána a bratří. Především se zaměřme na způsob, jakým mluvíme, protože: „Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo“ (Jk 3,2). Svým jazykem můžeme Koinonii budovat, ale také ji ničit: tlachání a drzé, neuvážené soudy komunitu silně poškozují.

Spolu s otcem zakladatelem Vás proto prosím, abyste si kromě iniciativ, k nimž Vás vybízím na komunitní i osobní rovině, jako postní závazek předsevzali nemluvit zle o bratru a ani neposlouchat toho, kdo o něm mluví nehezky. Za tímto účelem prosíme všechny členy Koinonie, aby se na Velký pátek 15. dubna postili a zúčastnili velkopátečních obřadů, které začínají kajícím momentem s prostrací, prosili Pána o odpuštění každého hříchu spojeného s mluvením a zavázali se ke společnému budování Koinonie.

Přeji Vám plodné kráčení postní dobou a radostnou Velkou noc Vzkříšení!

Even Sapir, 26. února 2022

p. Giuseppe De Nardi
generální pastýř