25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)

Neděle 24. září 2023
Mt 20,1-16

„Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední první a první poslední.“
(Mt 20,9-16)

Majitel vinice v průběhu dne pětkrát vyjde, aby najal nádeníky. S těmi, kteří jsou najati jako první, hned za úsvitu, se dohodne, že jim vyplatí jeden denár, tedy jednu stříbrnou minci, odpovídající celodenní mzdě. S těmi, které potká v 9, ve 12 a v 15 hodin, zůstává dohoda neupřesněna: „Já vám dám, co je spravedlivé!“ Nakonec vyjde také v 17 hodin, tedy hodinu před koncem pracovního dne, a s těmito dělníky se nedohodne nijak, jen je prostě pošle pracovat. Když nastane večer, hospodář nařídí svolat dělníky, aby jim byla vyplacena mzda, popořadě od posledních až po první.

A tady se stane něco, co bychom si jen stěží představili: poslední najatí, kteří odpracovali pouze hodinu, dostávají po denáru. Co asi napadlo ty, kteří byli najati v 6 ráno? Samozřejmě, že dostanou víc. Ale místo toho – jaké překvapení! – i oni dostávají stejnou mzdu: jeden denár. Ekonomická kritéria tohoto majitele vinice jsou poněkud nepředvídatelná!

Několik úvah: kdyby byli ti nejdříve najatí odměněni jako první, byli by spokojení, protože ta mzda byla dobrá. Zklamání pramení ze srovnání s těmi posledními. Zklamání vede k reptání, což je vyjádřeno slovesem gogguzo, které se vyskytuje pouze v tomto verši Matoušova evangelia a značí nespokojenost kvůli nenaplněnému očekávání. Je to stejný postoj, který zaujímá Boží lid poté, co byl osvobozen z otroctví a ještě nevstoupil do zaslíbené země. I my si často nárokujeme právo soudit a odsuzovat toho Boha (toho jediného!), jemuž dlužíme vděčnost, poslušnost a důvěru.

Z bližšího pohledu je úsudek pána vinice správný. Věrně dostál smluvenému: denár na den, což je dobrý plat! A nejen to, svobodně uplatnil svou velkorysost, aniž by se nechal ovlivnit běžnými ekonomickými kritérii: „Já vám dám, co je spravedlivé!“ Toto „spravedlivé“ nám také připomíná, že jediný je Spravedlivý, který za nás dal svůj život. To on je pravým pánem vinice, který se za nás na kříži zcela vydal, nedbaje na to, co děláme nebo máme, ale na to, čím JSME, nezávisle na čase, kdy jsme k Němu nastoupili do služby.

Není tedy důležité být první, nebo poslední, ale nastoupit! Až uslyšíš Jeho volání, neváhej, vyslyš Jeho hlas a jdi na vinici.

P. Giuseppe