20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)

Neděle 20. srpna 2023
Mt 15,21-28

„Ježíš odpověděl: ‚Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.‘ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: ‚Pane, pomoz mi!‘ On jí však odpověděl: ‚Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.‘ Ona řekla: ‚Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.‘ Nato jí řekl Ježíš: ‚Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ.‘ A od té chvíle byla její dcera zdravá.“
(Mt 15,21-28)

Když Ježíš procházel tyrským a sidónským krajem, potkal jednu „kananejskou“ ženu. Toto přídavné jméno se v té době již nevztahovalo ani tak k zaslíbené zemi, jako spíše k Fénicii (dnešní Libanon). Ona žena, hnána bolestí kvůli stavu své dcery trýzněné nějakým démonem, uviděla Ježíše a dožadovala se od něj zásahu, který by přinesl uzdravení a osvobození. Když na něho křičela, použila oslovení „syn Davidův“; to znamená, že ho uznává jako Mesiáše. Ježíšova reakce je překvapivá: nepromluví s ní ani slovo! Učedníci kvůli ženinu křiku prosí Mistra, aby ji vyslechl, aby přestala. Ježíš prolomí mlčení tím, že jim objasňuje svůj postoj: jeho poslání je zaměřeno na dům Izraele.

Žena však trvá na svém a padá před ním na zem a prosí o pomoc. V tomto okamžiku ji Ježíš oslovuje řečí záhadnou pro nás, ale ne pro Kananejku. Kdo jsou „děti“ a kdo „psíci“? Slovo psíci je zdrobnělina, stále však odkazuje na psy! Takže „psíci“ jsou pohané, nežidé. Kananejka ví, že je za takovou považována, ví, že nepatří mezi syny Izraele, ti jsou jako jediní pozváni k účasti na hostině.

Tato jedinečná epizoda nám poskytuje několik podnětů k zamyšlení. V Matoušově evangeliu je zdůrazněno, že Ježíšovo poslání je určeno domu Izraele; apoštolové, první křesťané, jsou všichni židé. Vždyť sám Ježíš Samařance výslovně říká: „Spása je ze Židů“! (J 4,22)

Nebyla ještě doba univerzálnosti evangelia, ale toto setkání s kananejskou ženou „prorockým“ způsobem předjímá, co nastane pro všechny pohany. Ženin přístup je příkladný: nevzdává se, naopak přijímá svou situaci „vyloučení“, bez žárlivosti a posuzování, a je – stejně jako psíci – ochotná sbírat drobky, tedy s vděčností přijmout dar, který sestupuje z výsosti, zdarma, nezaslouženě, čímž dokazuje plnou důvěru v hojnost chleba na hostině.

Kananejská žena nás dnes učí, že spasení je dar, který si nezasloužíme a který si nemůžeme koupit, ale pouze s díkůvzdáním přijmout!

P. Giuseppe