Statistiky církve v západním světě jsou nemilosrdné: počet praktikujících křesťanů klesá, v diecézních seminářích je zanedbatelný počet bohoslovců a i bez přečtení zpráv není těžké si všimnout, že mladí lidé jsou „velkými absentéry“ v dnešní církvi. Zdá se, že svět zraněný pandemií, plný válečné úzkosti a nejistý ohledně zítřka se neobrací k Bohu, nebo alespoň ne k Bohu Ježíše Krista a k instituci, kterou je církev, jež systematicky ztrácí svou autoritu, otřesená stále novými skandály. To vše nás musí podnítit k reflexi a… změně ve způsobu smýšlení ohledně církve a evangelizace.
Když 7. prosince 1990 podepsal Jan Pavel II. svou encykliku, v níž ohlašoval Bohem připravené jaro evangelia, svět byl jiný; zdá se, že bylo více nadšení a naděje na změnu. A už tehdy Karol Wojtyla napsal: „Jestliže někdo pozoruje povrchně dnešní svět, je nemálo ohromen negativními skutečnostmi, což může vést k pesimismu. Ale tento pocit není oprávněný: věříme v Boha, Otce a Pána, v jeho dobrotu a milosrdenství. Bezprostředně před příchodem třetího tisíciletí vykoupení připravuje Bůh nové křesťanské jaro, jehož červánky lze s předtuchou rozpoznávat.“ (RM 86)
A co s tím jarem, ohlášeným již na konci minulého století? Někomu se zdá, že již proběhlo, jinému, že ještě nenastalo a že studená, nemilosrdná zima stále zuří…. A přesto je Bůh nakonec Pánem dějin, které jsou dějinami spásy; je to On, kdo vede svou církev, otevírá a zavírá, boří a znovu staví (srov. Jr 31,28).
Před našima očima bezpochyby končí jedna epocha. Pro dobu přechodu je vždy charakteristický zmatek, rozpory a polarizující pozice, ale je jasné, že přichází to NOVÉ, ve vzduchu už je cítit vůně jara!
Stejně jako Jan Křtitel chceme být vnímaví pro tuto partikulární vůni a být ještě více tím, čím máme být pro církev a pro svět: hlasem a koinonií přátel. Přichází jaro a svět a církev potřebují Jana Křtitele, aby poukázal na jeho první známky. K tomu potřebujeme pohled, který nebere v úvahu „dnešní svět na povrchu“, ale prorocký pohled, který nás nenechá propadnout pokušení pesimismu.
Co dělat? Vzývat ducha proroka Eliáše, který v malém obláčku viděl ohlášení přívalového deště, jenž ukončil období sucha (srov. 1Kr 18,41–44). Jan Křtitel, kráčející v moci a duchu Eliáše, má schopnost vidět přítomnost a působení Boha a ukazovat na Ježíše!
Je nutné obrátit se podle ducha Eliáše a uznat, že Boží přítomnost je silnější než jakákoli síla zla ve světě, v našem životě, v naší církvi nebo komunitě. Za nářky a negativními řečmi není ani tak „realistický pohled na situaci“, jako spíše duch sklíčenosti a uzavření se vůči Ježíšovu příslibu: „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět!“ (J 16,33)
Je zapotřebí zakusit přijetí, normálnost, vřelost přátelských vztahů. Mnozí trpí dezorientací a osamělostí. Každý potřebuje svědectví o Ježíši, který žije, osvobozuje a je vždy na straně člověka. Máme mnoho, co nabídnout!
Je velmi zapotřebí pohostinných míst, která dýchají atmosférou víry a kde má každý možnost otevřít své srdce Ježíši. Není to snad to, k čemu Pán povolal naše společenství již před 44 lety? Dům modlitby, rodinná komunita, oáza jsou znamením nového jara evangelia. Prosme Pána, abychom to viděli, nikdy o tom nepochybovali a žili své povolání být Koinonií Jan Křtitel s důvěrou a intenzivně.
Monika Wojciechowska
