13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)

Neděle 2. července 2023
Mt 10,37-42

„Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“
(Mt 10,37-39)

Z Kafarnaum, města, kde žil (Mt 4,13), se Ježíš přesouval do okolních měst a vesnic, aby učil, hlásal Království a uzdravoval každou nemoc a chorobu (Mt 9,35). Koná znamení, jaká nikdo jiný nikdy nekonal, a zároveň učí s autoritou, jakou dosud nikdo nezaznamenal. Jeho promluvy nejsou všechny nenáročné a povzbudivé, někdy odhalují „nároky“, na něž není vždy snadné přistoupit, tím spíš pro dnes převládající mentalitu, alespoň tu západní, která má tendenci relativizovat všechno a všechny, dokonce i na náboženském poli. Jinými slovy, Ježíš je přijímán, dokud si nenárokuje, že je jediný: „JÁ jsem TA CESTA…“

V celém Matoušově evangeliu se výraz „hoden“ vyskytuje pouze sedmkrát, z čehož třikrát se nachází v tomto krátkém úryvku. Řecký výraz pro „hoden“ je axios, což vlastně označuje toho, kdo vyvažuje váhy přizvednutím druhé misky (Kittler, Gerhard: Teologický slovník k Novej zmluve, I, 1013). Můžeme tedy říci, že k tomu, abychom „byli na Ježíšově výši“, abychom se s ním mohli přátelit, musíme„přizvednout“ svůj vztah k Němu tím, že Ho budeme milovat nade vše, dokonce i:

  • více než otce a matku, tedy ty, kdo nás v tomto životě zplodili, dali nám růst, vychovali nás a milovali. Jasným příkladem toho je Abraham: „Odejdi ze své země, z domu svého otce…“ (srov. Gn 12,1);
  • více než děti, tedy ty, které jsme zplodili, dali jim růst, vychovali je, milovali. I v tomto případě se jako příklad nabízí Abraham! (srov. Gn 22,10).

Abraham nedopustil, aby jeho rodinní příslušníci nebo potomci ovlivnili jeho vztah s Hospodinem; je to stejný druh lásky, o který Ježíš žádá nás. A Ježíšův „nárok“ jistě není neopodstatněný: vyplývá z toho, že On je„Kyrios“ (Pán) a podle prvního přikázání má být Pán Bůh milován celým srdcem (Dt 6,5). Když zakoušíme, že si nás Ježíš zamiloval a vydal se za nás, vše v Něm získává novou příchuť a tato zkušenost spásy v nás vyvolává odpověď Milovanému. Křesťan, který poznal Ježíše a miluje ho, nenese svůj kříž pasivně, ale bere ho na sebe s láskou podle Mistrova příkladu. Dynamikou lásky je žít v Milovaném, proto i my spolu s apoštolem Pavlem prohlašujeme: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus!“ (Ga 2,20)

P. Giuseppe