19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)

Neděle 13. srpna 2023
Mt 14,22-33

„Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: ,Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!‘ Petr mu odpověděl: ,Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.‘ A on řekl: ,Pojď!‘ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: ,Pane, zachraň mě!‘ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: ,Malověrný, proč jsi pochyboval?‘“
(Mt 14,26-31)

Po události rozmnožení chlebů a ryb, která se odehrála jako na nějakém „kongresu“ pod širým nebem, kde se shromáždilo více než 5000 lidí, Ježíš cítí potřebu setkat se s Otcem v důvěrnosti modlitby. V evangeliích často pozorujeme rovnováhu, kterou měl Mistr mezi tzv. aktivním životem a životem kontemplativním. Z tohoto důvodu své učedníky (doslova) donutí, aby nastoupili do loďky a přeplavili se na druhý břeh dříve než on. K ránu Ježíš sestupuje z hory a kráčí po vodách jezera, aby se dostal ke svým učedníkům, kterým bouře zabránila v plavbě. Když ho – zaneprázdnění (a ustaraní) veslováním – spatří, jak jde po vodě, jsou šokováni. V řečtině je použito sloveso taràsso, což znamená, že jsou neklidní podobně jako mořské vody. Když je Ježíš vidí tak zděšené, okamžitě je povzbuzuje.

Matouš jako jediný z evangelistů ve vyprávění pokračuje: na scénu vstupuje Petr, který vystupuje z lodi a na Ježíšův příkaz začíná kráčet po moři směrem k Ježíši. Existuje tendence Petra kritizovat a zdůrazňovat jeho nedostatek víry, ale spíše je třeba vyzdvihnout jeho projev důvěry a uznat, že „kráčel po moři“, alespoň chvíli.

A co se stane potom? Petr dostane strach a začne tonout. Ježíš ho zachytí a řekne mu: „Proč jsi pochyboval?“ Použito je sloveso distàzo, které etymologicky naznačuje „stání na dvou stranách“, „stání na dvou místech“… Ve skutečnosti si Petr není jistý, že je to Ježíš, kdo mu přikazuje kráčet po moři („Pane, KDYŽ jsi to ty“), a proto zůstává část jeho srdce v loďce; navíc svůj pohled neupírá jen na Ježíše, ale přesouvá jej jinam, k účinkům síly větru.

Stejně jako Petrovi se to stává i nám: mnohokrát v životě jsme vyzváni vystoupit z lodi – tedy ze svých jistot – a projít se v bouři, po moři těžkostí. V těch chvílích od nás Ježíš žádá, abychom vložili naprostou důvěru v Toho, který je před námi a pomáhá nám. Jedině budeme-li svůj pohled upírat na Něho – až do konce, aniž bychom jej obraceli jinam –, v Ježíši a s Ježíšem překonáme obtíže a rozbouřené vody nezneklidní naše srdce.

P. Giuseppe