34. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)
Neděle 26. listopadu 2023
Mt 25,31-46
„Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. […] Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
(Mt 25,40.45-46)
V čase blížících se Velikonoc Ježíš své učedníky poučuje, aby během čekání na jeho návrat byli v bdění horliví a činorodí. Jeho řeč končí prorockým popisem slavného „posledního“ nebo „všeobecného soudu“, který nastane na konci časů a bude osobní, bude se týkat každého člověka podle jeho skutků. Jaká jsou kritéria tohoto soudu? Ježíš mluví o šesti skutcích milosrdenství: sytit hladové, napájet žíznivé, přijímat pocestné, šatit nahé, navštěvovat nemocné a utěšovat vězněné. Tyto skutky se poněkud liší od tradičních skutků milosrdenství v judaismu; např. je vynecháno pohřbívání mrtvých, ale přidáno navštěvování vězněných – bez upřesnění, zda se má jednat o vězněné neprávem! Je to právě konání, či nekonání těchto skutků, co staví souzené napravo, nebo bohužel nalevo od Syna člověka.
Ale je toho víc, Ježíš na odůvodnění ortelu praví: „Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, …“ Souzení se podivují: viděli ho vůbec kdy v takových podmínkách? Odpověď zní, že Ježíš se ztotožňuje s maličkými, s těmi, kteří jsou nejvíce v nouzi, s těmi, kteří podle mentality světa znamenají málo či vůbec nic, s těmi, kteří jsou považováni za darmožrouty společnosti… Určitým způsobem se dotyční stávají „téměř svátostí“ Ježíšovy přítomnosti mezi námi! Ježíš je král, který ukazuje svoji královskou důstojnost skrze nouzi, král, který mě soudí zákonem lásky k bližnímu a potřebnému – nejen na konci časů, ale v každém dni života.
Připravme se tedy na tento soud a buďme pozorní, abychom objevili Ježíšovu přítomnost ve svých bratřích (a sestrách) – i v těch obtížných! –, se kterými se denně setkáváme. To je tajemství a zároveň půvab Jeho přítomnosti.
P. Giuseppe
