3. NEDĚLE POSTNÍ (A)

Neděle 12. března 2023
J 4,5–42 [kratší verze: 4,5–15.19b–26.39a.40–42]

„Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: ‚Dej mi napít. […] Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: Dej mi napít, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.‘ […]
Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: ‚Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?‘ […] Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: ‚Řekl mi všechno, co jsem udělala.‘“
(J 4,7.10.28–29.39)

Když se Ježíš dozví, že farizeové zjistili, že křtil, opouští Judsko a míří do Galileje. Evangelista říká, že „musel“ projít Samařím, ale zajisté to nebyla nutnost zeměpisná! Navíc Samaří rozhodně nebylo oblastí přátelskou k židům. Je to tedy nezbytnost rodící se z touhy přinést poselství spásy všem, „nepřátele“ nevyjímaje.

Téměř celá čtvrtá kapitola Janova evangelia je věnována tomu, jak se Ježíš v Samaří potkal s místní ženou. Z tohoto netypického setkání vyvěrá dialog, který je nevyčerpatelným zdrojem významů a který nám ukazuje Ježíše jako hlasatele evangelia, vzor pro nás. „Byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy […] zbohatli.“ (2K 8,9)

Ježíš je pro samařskou ženu:

  • žid (v. 9), tj. nepřítel;
  • pán (v. 11), nikoli však ve smyslu christologického titulu, ale označení vyžadujícího úctu a zdvořilost;
  • možná větší než náš praotec Jákob (v. 12);
  • prorok (v. 19);
  • snad Mesiáš? (v. 29).

A toto je naopak Ježíšův postoj vůči ní:

  • Dej mi napít. (v. 7) Ježíš má nejen fyzickou žízeň, ale také žízeň plynoucí z lásky!
  • „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ (v. 10) Ježíš „nemoralizuje“ – klade důraz na Boží dar, a ne na „musíš“!
  • Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ (v. 39)

Učme se od Ježíše, evangelizátora par excellence: bez lásky k druhým (bez touhy) nevycházejme z domu, bez žízně nepřekonáme předsudky. Netrvejme na morálce, která nevyhnutelně vede k „musíš“, ale spíše zdůrazňujme Boží dar, který je schopen osvobodit, rozlomit okovy a skutečně uhasit naši žízeň. Tím docílíme nejen toho, že ten druhý Ježíše přijme, ale také toho, že hned vydá svědectví.

Autentická evangelizace totiž druhého nejen evangelizuje, ale činí ho hlasatelem evangelia!

P. Giuseppe