4. NEDĚLE V MEDZIDOBÍ (A)

Neděle 29. ledna 2023
Mt 5,1–12

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“
(Mt 5,1-12)

Každá věta Ježíšovy promluvy začíná slovem „blahoslavení“, řecky makàrioi, tzn. ti, kdo žijí šťastně, protože jsou naplněni veškerým dobrem, vším, po čem člověk může toužit! Tento životní stav se zde překvapivě objevuje v kontrastu s tím, co následuje, tedy s vnějšími podmínkami, které jej určují: chudoba, pláč, hlad a žízeň po spravedlnosti, pronásledování. „Chudoba“ nepochybně znamená nedostatek hmotných statků, ale nejen to: evangelista upřesňuje, jaká chudoba – „ducha“, tedy ona prostota, která nás nutí reagovat na protivenství a nedostatky všeho druhu, s nimiž se v životě setkáváme a které nás, přijímáme-li je správně, vedou k důvěřivé závislosti na prozřetelném Otci.

Další čtyři předpoklady – mírnost, milosrdenství, čistota srdce a schopnost šířit pokoj – jsou vlastnosti, které v sobě musíme pěstovat a díky nimž můžeme překonat protivenství, která nás postihují. Problém je jako kámen: když ho na sobě necháme ležet, dříve nebo později nás rozdrtí, ale když si ho položíme pod nohy, pozvedne nás. Podle Ježíšovy promluvy může být problém dneška vítězstvím zítřka, záleží to na nás!

Lidská kritéria se zde tedy obracejí naruby: důležitý a hodnotný není ten, kdo MÁ (tj. vlastní), ale ten, kdo JE nejpodobnější našemu Otci v nebesích.

P. Giuseppe