všem bratřím a sestrám Koinonie Jan Křtitel

Kristus vstal z mrtvých!

„Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.“
(Mt 2,10)

Milovaná sestro, milovaný bratře,

vstupujeme do období adventu a hned na jeho začátku je pro nás citovaný text z Matoušova evangelia v pravém slova smyslu osvěcující. Přál bych si, aby nám metafora o hvězdě, kterou máme následovat, pomohla nejenom v tomto konkrétním liturgickém období, ale i mimo ně, a stala se nám tak životním stylem na naší pozemské pouti směřující k setkání s Milovaným.

Hvězdy se na obloze objevují v noci, když je tma a zima, nikoli ve dne. Kráčíme ve složitém a neustále se vyvíjejícím historickém kontextu. Kromě skutečných válek jsme svědky šířícího se konfliktního jazyka na politické, sociální a církevní úrovni.

Uvedu nyní konstatování, které papež František poprvé vyslovil v roce 2019, tedy ještě před pandemií, u příležitosti vánočního přání římské kurii: „To, co zažíváme, není prostě jen epocha změn, ale je to změna epochy.“

Z tohoto tvrzení vyplývá, že nejde jen o události, které se již v historii staly, ale o svět, který ustupuje jinému, tedy o jistoty, které se ukazují jako nejisté, a o stabilitu, která se začíná hroutit přímo před očima. Tento přerod se týká náboženství, politiky, morálky, institucí i vize člověka s jeho právy a povinnostmi.

My, věřící v Ježíše, zajisté nejsme vůči tomu všemu imunní, ale povzbuzeni slovy apoštola: „… abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději“ (1Te 4,13), můžeme růst ve vědomí svého povolání a s Jeho pomocí proměnit tento okamžik v příležitost ke svědectví, že sice žijeme ve světě, ale že již patříme do Království, které nás čeká.

Právě v tomto kontextu jsme povoláni k tomu, abychom dali najevo, že jsme jiní, a abychom žili svou naději v plnosti a společně. Opravdu víme a věříme, že Ježíš je Pánem dějin a že je to On, kdo je vede k jejich konečnému cíli, jak sám říká: „Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec“ (Zj 22,13).

Když se tedy setmí a Slunce spravedlnosti se zdá být daleko, On nás neopouští, ale vede nás skrze hvězdu, která je pro ty, kdo pozvednou hlavu a hledí k ní, zdrojem radosti a bezpečí. Bezpečí, oživovaného důvěrou, že navzdory protivenstvím zůstáváme v Něm a závisíme na Něm.

Hvězdou je Jeho Slovo, které je schopno osvěcovat, vést, uzdravovat a stvořit to, co ještě není. Hvězdou jsou Jeho zaslíbení a my, Koinonia Jan Křtitel, spolu s církví a v církvi prorockým způsobem ztělesňujeme „již“ neměnné pravdy a „ještě ne“ ono nové, co teprve přichází. Hvězda je zdrojem radosti, protože tím, že svítí ve tmě, nám připomíná, že jsme lid na cestě, jenž se otevírá naději v to, co ho čeká: „Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky“ (Iz 43,19)..

Milovaní, adventní čas je časem hlásaného Slova, s nímž se modlíme a žijeme na osobní i komunitní úrovni s vědomím, že po noci přichází den, po porodních bolestech přichází narození. Nechme se tedy vést hvězdou, protože to není jen hvězda, ale také cíl naší cesty: „Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní“ (Zj 22,16).

Nezbývá mi tedy, než Vám popřát plodnou adventní cestu, radostné Vánoce a šťastný nový rok!

Řím, 30. listopadu 2023

P. Giuseppe De Nardi
generální pastýř