Být jedno v Kristu Ježíši je nadpřirozeným důsledkem toho, že jsme Božími dětmi; jako znovuzrození z vody a Ducha tvoříme jedno tělo: Tělo Kristovo. Tato skutečnost, která je nám dána jako účast na Trojiční Lásce, je trvalá a povolaná k neustálému růstu, neboť je projevem této Lásky.
Jako Slovo Boží, Syn Otce, vstoupilo do Mariina lůna, aby na sebe vzalo naši lidskou přirozenost a navždy se stalo Ježíšem Kristem, novým člověkem, tak do nás vchází Duch svatý, abychom se stali jedno se svými bratry a sestrami. Toto duchovní spojení tvoří Ježíšovo společenství, naši komunitu, a být jedno v lidských dějinách znamená kráčet společně: ruku v ruce k jedinému společnému cíli, k Nebi.
Naše ruce musí být vždy spojeny jako jeden řetěz, a to znamená udržovat se v jednotě s Pánem Ježíšem. V Něm jsme spojeni jeden s druhým, protože se neodchylujeme podle vlastních zájmů nebo záměrů, ale jsme pevně orientovaní na vůli Otce, kterou Ježíš naplnil až do krajnosti. Společné kráčení je normálním a konstitutivním způsobem bytí a života Ježíšových učedníků. Vytrváme-li tímto způsobem, Pánův plán spásy se naplní podle Jeho dobrotivých a podivuhodných plánů. Učme se být jedno v Lásce Ježíšově a budeme postupovat vpřed jako Koinonia ke slávě Otce a ke spáse světa.
V naší osobní a komunitní historii zažíváme realitu těch, kteří se oddělili od řetězu, a ostatních, kteří zůstali spojeni. Bůh má moc znovu uspořádat v nové jednotě ty, kteří již nejsou mezi námi, a dokáže i to špatné proměnit a použít k dobrému; pro ty však, kteří zůstávají sjednoceni, je nutné, aby uměli s Pánovou pomocí překonat každé pokušení k odloučení. Musíme se naučit víc být než konat: být pokorní, chudí, vděční, služebníci, věrní, přijímající, chápaví, ochotní odpouštět a nechat si odpustit. Mistrovská cesta je ta, kterou popsal svatý Pavel v 1Kor 13, ve své Velepísni lásky. To vše s plným vědomím Boží milosti, která je původcem každého povolání a která nás zavazuje, abychom se navzájem respektovali, přijímali, odpouštěli si, povzbuzovali se, doceňovali se navzájem a vzájemně se i milovali.
Společné kráčení je výrazem jednoty, té jednoty, která je darem od Pána a která jako jediná umožňuje, aby rostlo Boží království a projevovalo se jako světlo ve tmě. Společným kráčením umožníme ostatním, aby se k nám připojili, čímž víc a více porosteme. Budeme-li údy Kristovými, budeme-li sjednoceni mezi sebou a půjdeme-li společně, vždy v nás bude působit Duch Svatý.
P. Sandro Bocchin
